Výživa stárnoucích koní

Je příjemné setkávat se se zodpovědnými majiteli, kteří svého vysloužilého koně neodloží do útulku, nebo z něj nenechají nadělat psí konzervy, naopak mají snahu se o stárnoucího společníka co nejlépe postarat. Pro ně je určen tento krátký a obecný článek a budu ráda za zpětnou vazbu na můj email, případně o čem byste chtěli číst příště.

Od kterého věku můžeme koně považovat za starého, je velmi individuální a při hodnocení bychom se měli řídit především selským rozumem. Zatímco některý kůň bude i po dvacítce v perfektní kondici, jiný může vyžadovat speciální přístup už ve svých 17-ti letech. Spíš než na plemenné příslušnosti záleží na celoživotním managementu. Pokud byl kůň celý život krmen vysokoškrobovými krmivy, lze očekávat, že jeho střevní mikroflóra bude značně poškozená a tím se zhorší stravitelnost především vlákniny. Takové koně poznáme na první pohled - mají problém udržet si váhu, obrovské břicho, naplněné velkým množstvím natráveniny a přitom neustále hladoví.

Tento obrázek je často k vidění u vysloužilých dostihových koní, právě proto, že dostihový kůň vyžaduje v průběhu tréninku velké množství rychle dostupné energie a přitom co nejmenší váhu ve střevech, takže jejich krmná dávka je z pohledu koňské přirozenosti naprosto nevhodná - pár kg sena, mnoho kg jadrných krmiv.

Potřeby starých koní se nijak významně nezvyšují. Co se mění, je schopnost trávit jednotlivé živiny. Zhoršuje se stravitelnost bílkoviny, sacharidů, ale i vlákniny. Co s tím, pokud se tento aspekt začne projevovat na zhoršené výživné kondici? V těchto případech je vhodné sáhnout po speciálně upravených krmivech. Bohužel na našem trhu se se starými koňmi ještě moc nepočítá, takže nabídka vhodných krmných směsí je velmi omezená. Z čeho by se měla krmná dávka skládat? Jako vždy je základem seno a to by mělo být nabídnuto v neomezeném množství. Seno by mělo být voňavé, zelené, měkké, s větším množstvím lístečků. U příliš pozdě sklizeného sena se snižuje podíl živin na úkor nestravitelné vlákniny, tráva dřevnatí.

Sacharidy a bílkovina, kterou koni podáváme ve žlabových krmivech, by měla být co nejlépe stravitelná. Existují výrobní postupy, které dokáží stravitelnost výrazně zvýšit, jednou z oblíbených je extruze, což je především tepelná úprava krmiv.

Správná krmná směs by měla obsahovat dostatek stravitelné vlákniny (například řepné řízky), bílkoviny i sacharidů. Vhodným zdrojem bílkoviny jsou vojtěškové úsušky, do směsí se může přidat i extrudované lněné semínko, jehož bílkovina je také velmi kvalitní. Co se týká sacharidů, vzhledem ke stavu střevní mikroflóry je třeba dbát zvýšené opatrnosti a nabídnout koni jen tolik škrobů, které je schopen strávit v tenkém střevě, jinak se dostáváme do začarovaného kruhu a čím víc jadrných krmiv koni zkrmíme, tím méně je využije a tím více poškodí jeho zažívací trakt. V tomto případě méně znamená více. Právě extruzí se zvyšuje stravitelnost u krmiv, která jsou velmi bohatá na energii, jako je ječmen nebo kukuřice. Velmi vhodným doplňkem energie je rostlinný tuk, který je dobře stravitelný a je šetrný k trávicímu ústrojí. V neposlední řadě je možné dopřát koni občasnou kůru ve formě probiotických a prebiotických přípravků, kterých je na trhu celá řada. Ne všechny jsou však prověřené, snad s výjimkou živých pivovarských kvasinek, které mají prokázaný pozitivní vliv na střevní mikroflóru a tím i na stravitelnost vlákniny, která je trávena právě mikrobiálně.

Problém udržet váhu budou mít i koně se špatným stavem chrupu. Pokud má kůň potíže s příjmem sena, můžeme ho nahradit travními úsušky v kombinaci s vojtěškovými, obojí lze dle potřeby máčet. Pokud nejsou dostupné komerční směsi žlabových krmiv určené pro tuto skupinu koní, nezbývá majiteli než si vyrobit takovou směs sám, z komponent jako jsou otruby, sladový květ, lněné semínko, řepné řízky, kukuřičné lupínky atd. Dokud je kůň schopný pokousat aspoň něco, nechme mu tu možnost, protože při kousání se produkují sliny, které mají v procesu zažívání svůj význam - fungují jako pufr žaludečních kyselin a stabilizují trávicí trakt. I namočené a zcela rozpadlé krmivo nemusí být tekutá polévka, ale sypká lehce vlhká směs, kterou se kůň v rámci možností bude snažit kousat.

Kromě špatně krmitelných koní se můžeme u starých koní setkat s druhým extrémem a tím je obezita. Kdo někdy vlastnil silně obézního koně, tak potvrdí, že by hned měnil za špatně krmitelného. Udržet štíhlé zvíře, které tloustne i ze vzduchu, a přitom mu nepoškodit trávicí trakt hladověním, je téměř věda.

Inzulinová resistence (IR - tady už mluvíme o plemenech, která mají k této nemoci větší predispozice, patří mezi ně většina primitivních plemen) a Cushing syndrom (CS - jedním z nejčastějších projevů je špatné línání, dlouhá, matná srst) mohou být jednou z příčin obezity. Obezita se samozřejmě nevyhýbá žádné věkové kategorii koní, ale zatímco u mladých a zdravých koní si můžeme velmi významně pomoci pravidelným řízeným pohybem, u starších koní, u nichž ortopedické problémy neumožní větší využití, musíme hlídat především stravu. Jak IR, tak CS - ač jde o odlišné zdravotní problémy, mohou mít podobné příznaky. Kromě už zmíněné obezity jde především o stav kopyt. Tito koně budou velmi náchylní k laminitidě, tj. můžeme u nich pozorovat zvrásnění kopytní stěny, větší citlivost kopyt, rozvolněnou bílou čáru atd.

U těchto koní je klíčové úplně se vyhýbat krmivům s vyšším glykemickým indexem, tudíž z jejich jídelníčku by měla zmizet veškerá jadrná krmiva. Velkým nebezpečím je tráva a zejména ta jarní, do doby vymetání, v tomto období hrozí akutní schvácení, které může mít dlouhodobé zdravotní následky. Přístup k pastvě musí být řízen, jednoduchým řešením je používání pastevního náhubku. I seno by mělo být vybíráno velmi rozvážně, volíme seno z pozdějších sečí, případně promoklé, bledé až zažloutlé, nikoliv však plesnivé. Na živiny bohaté seno můžeme zbavit přebytečných cukrů máčením ve vodě a s ohledem na stav koně je často vhodnější ho dávkovat. Kdo nemá možnost koně krmit aspoň 3x denně odměřenou dávkou sena, může sáhnout po speciálních krmelcích, které zpomalují příjem krmiva, případně seno míchat se slámou. Ani obézní kůň by neměl trpět hladem, to může jeho stav ještě zhoršit! Co se týká žlabových krmiv, platí, že obézní kůň nepotřebuje žádný příkrm, ale vzhledem k omezenému příjmu méně výživné píce může být vhodné - zejména v zimním období - poskytnout koni minerální doplněk. Pokud není kůň vyloženě obézní, ale je podezření na některý ze zmíněných syndromů, lze přikrmovat vojtěškovými úsušky nebo přímo vojtěškovým senem v přiměřeném množství. Vojtěška je obecně pro koně se sklonem ke schvácení díky velmi nízkému obsahu cukrů vhodným krmivem zejména tam, kde je třeba dodat kvalitní bílkovinu. Koni s IR neprospějeme ani jednou jedinou hrstí ovsa - i ten způsobí výkyv v hladině glukózy v krvi, a to je přesně to, čemu se vhodně zvoleným krmením snažíme zabránit. Minerální doplněk proto mícháme buď do vojtěškových granulí nebo do otrub.

Zvýšenou pozornost bychom měli věnovat příjmu vody, průměrný kůň, který není v zátěži, vypije od minimálních 10 litrů vody (pokud má přístup k čerstvé píci) do cca 40-ti - 50-ti litrů, záleží i na počasí (teplotě) a typu krmiva, které kůň přijímá (zatímco na jaře při pasení na mladé trávě se zejména v deštivém počasí kůň vody v barelu nemusí ani dotknout, v zimě při krmení senem se příjem vody zněkolikanásobí). Jak nedostatečný, tak nadměrný příjem vody může být známkou zdravotního problému a měl by být konzultován s veterinářem. Množství vody, které kůň vypije, se dá nejsnáze sledovat při napájení z barelu, ale existují i napáječky, které dokáží spotřebu změřit. Situaci komplikuje více koní na jeden zdroj vody, ale pokud má majitel pochybnosti, lze ve volném čase přistoupit ke krátkodobému měření celkové denní spotřeby prostřednictvím napájení z kýblů.

Dalším aspektem je optimální množství vitamínů a minerálů. V tomto ohledu se toho ví o starých koní poměrně málo, ale krmná dávka by co se minerálů týče měla být vyrovnaná, aby nebyly zbytečně přetěžovány zejména ledviny, které nadbytek minerálů vylučují. Některé studie dále ukazují na zhoršenou produkci vitamínů skupiny B a vit.C, takže v odůvodněných případech může být pro koně prospěšná jejich dočasná suplementace. Rozhodně by však jejich přidávání nemělo být pravidlem, jako vždy by mělo platit, že koni dáváme opravdu jen to, co potřebuje. Prevence v této oblasti je spíš škodlivá než prospěšná.

Samozřejmě výživa není vše. U starých koní je třeba dbát na pravidelnou prohlídku chrupu, odčervení, psychickou pohodu a dostatek volného pohybu ve společnosti koní, kteří nebudou staříka obtěžovat a terorizovat. I staré koně je možné stále s rozumem využívat pod sedlem nebo v zápřeži, pokud to jejich zdravotní stav dovolí.

Hodně radosti s vaším seniorem. Kdo zažil, jaké to je, mít koně, se kterým už nemusíte nic řešit, protože se vzájemně znáte jako svoje boty, určitě ví, o čem mluvím:).

18. října 2010 Blanka Štěpánková